Historie zaoceánských a výletních lodí

Historie obřích transatlantických námořních plavidel sahá už do poloviny 19. století. První zaocánská loď na pravidelnou linku mezi Anglií a USA byla nasazena roku 1837. Překonání Atlantiku trvalo neuvěřitelných 15 dní, což bylo v porovnání se dvěma měsíci, které potřebovaly klasické plachetnice neuvěřitelné.

Parní kolo v kombinaci s klasickými plachtami se na zaoceánských lodích používalo až do roku 1880, kdy byl poprvé nasazen lodní šroub. Jeho rozšíření pomohl zejména výkon, který lodní šroub nabízel v porovnání s klasickým parním pohonem.

Konkurencce na transatlantické lince rostla, a tak se jednotlivé námořní společnosti předháněly v komfortu, poskytovaném svým pasažérům. Od roku 1876 se stala standartem 1. třída a také tekoucí voda a splachovací toalety a také elektřina a elektrické osvětlení.

Od 80. let 19. století také rostly rozměry zaoceánských lodí. Napomáhal tomu zejména fakt, že vzrůstaly objemy pasažérů, přímo úměrné vzrůstající oblibě anglických kolonií Austrálie, Nového Zélandu a USA.

Stavěly se lepší větší a rychlejší zaoceánské lodě, klasickou ukázkou takové obří zaoceánské lodě, nechť je Titanic, který se potopil roku 1912 a zahynulo na něm více než 1.500 cestujících.

Po tragédii Titanicu nastaly přísná omezení a restrikce, nařizující lodním společnostem zvýšení bezpečnosti, zejména v počtu záchranných člunů.

Zlatá éra zaoceánských plaveb nastala v meziválečném období. V tomto období se plavební společnosti předháněly v komfortu a rychlosti přepravy cestujících zejména do USA a Kanady.

Revolucí v lodní dopravě bylo nasazení dieselových motorů v kombinaci s lodním šroubem. Díky novému typu pohonu, se zkrátila doba potřebná pro překonání Atlantiku na čtyři dny.

Nejslavnější zaoceánskou lodí se stala Queen Mary, která byla spuštěna na vodu roku 1935. Hned po nasazení utvořila rekord v rychlosti překonání atlantického oceánu. Queen Mary sloužila až do roku 1967. Nyní si můžete Queen Mary prohlédnout na Long Beach v Kalifornii, USA, kde slouží jako turistická atrakce a hotel.

Zejména nasazení pravidelných leteckých linek v 60. letech, znamenalo pro zaoceánské lodě velký úbytek pasažérů. Poslední pravidelné linky přes oceán přestaly operovat v osmdesátých letech, s výjimkou Cunard lines. Bylo proto potřeba pro stávající lodě najít nový účel. A tím už se dostáváme k výletním lodím.

Zprvu nebylo jednoduché získávat pasažéry na neohrabané a pomalé plavby nicméně popularita výletních lodí zvolna stoupala. Od osmdesátých let se ale mnohé změnilo, výletní lodě nabraly na luxusu a noblese a v následujících letech se staly oblíbenou prázdninovou kratochvílí.

Práce na lodi | kam dál?